Megalománie

„Řezník z Monsu“ byla přezdívka nechvalně známého sériového vraha, který v Belgii zanechával pytle s rozčtvrcenými ženami na viditelných místech u silnic. Stejně ohavně a náhle, jako tato odhalení začala, v roce 1997 skončila. Identita řezníka zůstává dodnes neznámá. A co když měla tato bestiální zrůda potomky, kteří pokračují v jeho odkazu? Nejen o tom je Megalománie, jedno z největších hororových překvapení festivalových žní, které sejmulo diváky i kritiky. Uznávaný režisér Karim Ouelhaj natočil výrazně konfrontační horor, odpudivý i šokující, přesto svým způsobem omamný a pohlcující. Plodí násilí násilí? Může být krutost vrozená, nebo je dílem výchovy? Existuje vůbec oběť jako taková? Ponurá noční můra klade řadu otázek a suverénně navazuje na tradici extrémní umělecké kinematografie (Trouble Every Day, Mučedníci, Posedlost). Vyprávění Megalománie rozřezává nejeden genderový stereotyp a anatomicky přistupuje k motivu oběti a mučitele neokoukaným způsobem. Což podtrhuje sebevědomý herecký výkon Eline Schumacherové, objev, který je evropskou odpovědí na Elisabeth Mossovou. Svůdná barokní kamera Françoise Schmitta spolu s výpravou pak vytvářejí dokonale umrlé zátiší; scénografie vypadá jako rozpohybované plátno Francise Bacona, brutální stejně jako snové, zalknuté emocemi. Tím vším probublává přízračná hudba Garyho Moonbootse a Simona Fransqueta, která se náležitě zvrhává v hutnou noiseovou nálož. Pokud rádi zabředáváte do temných bažin lidskosti, hypernásilný surreální horor Megalománie je to pravé, co by vás mohlo zahřát u srdce. (Festival otrlého diváka)